Kůň Kinský

Kůň Kinský/Kinsky horse/Equus Kinsky

Jednotlivé národy, kdekoliv na světě, mají své národní poklady. Tyto poklady jsou dílem oduševnělých, velkorysých nebo ctižádostivých předků a povinností následujících generací je tyto poklady uchovávat pro budoucí pokolení. V České republice patří k nejznámějším a nejhodnotnějším památkám řada hradů a zámků, obrazy a sochy Národní galerie nebo korunovační klenoty. Toto vše jsou předměty vytvořené člověkem, s úžasnou vlastní historii a „životem“, ale neživé. Jednou z mála výjimek jsou koně Kinští (Equus Kinsky), kteří představují živý poklad a kulturní hodnotu českého státu.

Vznik plemene

Plemeno kůň Kinský patří mezi nejvýznamnější původní plemena koní v České republice, a to hned vedle starokladrubského koně. Vznik plemene je spojován se šlechtickým rodem Kinských. První zmínky o jejich rodu pocházejí ze 13. století; byli typicky českou šlechtou, jejíž příslušníci byli povýšeni do hraběcího stavu v roce 1628. Už za působení Ferdinanda Kinského (v 18. století) se na chlumeckém panství chovali z královského pověření koně (pro vojenské a hospodářské účely) jako součást majorátu, a už v té době to byli tzv. žluťáci. O rozvoj chovu se dále zasloužil Ferdinandův nejstarší syn Leopold a popularitu těchto koní rapidně zvýšila i Kateřina Kinská, když se se svými isabelami ve čtyřspřeží objevila na oslavách pořádaných u příležitosti Vídeňského kongresu v letech 1814-1815.

Pro samotné plemeno se stal nejvýznamnějším Oktavián hrabě Kinský (1813-1896), velký odborník a svědomitý chovatel. Ke specializaci chovu přispěla i náhoda, když mu Jockey club ve Vídni odmítl zapsat jeho žlutou klisnu Themby II do plemenné knihy anglického plnokrevníka. Tento fakt ho vedl k tomu, že založil vlastní chov koní – chlumeckých žluťáků a plaváků. V roce 1832 nechal postavit Hřebčín na Ostrově u Chlumce nad Cidlinou, a od téhož roku začal psát plemennou knihu. Hrabě Oktavián také zorganizoval roku 1836 první parforsní hon v Čechách podle anglických pravidel a později (1874) stál i u zrodu Velké pardubické. Cílem chovu byl od počátku kvalitní honební kůň (pro parforsní hony), později kůň pro překážkové dostihy (cross-country). Za zakladatele chovu je považován hřebec Caesar, syn Themby II., po anglickém plnokrevníku Princ Djalma, který spolu s výkonností a konstituční tvrdostí často předával žluté zbarvení a vytvořil tak základ chovu chlumeckých žluťáků. Dědicem chovu se stal Oktaviánův synovec Zdenko, který se také velmi zasadil o úspěšnost chovu, a to hlavně v oblasti dostihů (na Velké pardubické v roce 1901 v pokročilém věku obsadil 4. místo na Magyarádovi). Další z rodu Kinských, Karel kníže Kinský, sám vyhrál Grand National neboli Velkou národní v Liverpoolu v roce 1883 s klisnou Zoedone.  Z chovu koní Kinských pochází i řada vítězů Velké pardubické, Magyarád 1897 a 1900, Sláva 1899, Pohanka 1931, Norma 1937 (proslavená jedinou ženskou vítězkou Velké pardubické Latou Brandisovou, což byla neteř Oktaviána Kinského) a ještě v roce 1966 Nestor.

V původním chovu si vážili rodin klisen, z nichž nejvýznamnější jsou: rodina N (po polokrevné Nancy, z této rodiny pochází např. vítězka VP Norma), rodina J (založena klisnou Hero I a pokračující Jitřenkou), rodina Č (založená klisnou Čita po Caesar), rodina M (založená klisnou Jiskra), rodina O (založená A 1/1 klisnou Queen of Haerts, patřil sem vynikající drezurní i skokový kůň 556 DAF Ondráš). Na straně otců byli často využíváni angličtí plnokrevníci, např. Div, Diadém, Olin.

V roce 1948 zabrali majetek Kinských komunisté, což mělo za následek úpadek celého chovu. Po té docházelo k rozprodávání, utracení či křížení koní Kinských s jinými plemeny a plemeni hrozil zánik. O záchranu koní Kinských a jejich převod pod Slatiňany a následně od roku 1951 pod Kladruby se zasloužili jednak Ministerstvo zemědělství a jednak Dr. Radslav Kinský, který byl u koní zaměstnán. V Kladrubech bylo z těchto koní vytvořeno tzv. speciální stádo. V dalším období však bylo mnoho z těchto koní prodáno nebo kříženo s jinými teplokrevníky. Část klisen se stala vlastnictvím zemědělských podniků, z nichž některé vyvíjely úsilí tyto koně zachovat a využít jejich vlastnosti v chovu (např. Státní statek Chlumec nad Cidlinou). Mezi chovatele, kteří se ve velké míře zasloužili o zachování chlumeckých žluťáků, patřili MVDr. V. Sixta v Týně n. Vltavou, nebo páni Frynta a J. Souček z Lípy u Hradce Králové.

Počátkem 90. let byl rodině Kinských navrácen majetek, ti však nejevili o chov koní zájem. V hřebčíně na Ostrově se tak ujala chovu za velkého osobního nasazení rodina Půlpánových, kteří odkoupili koně většinou od nových restituentů.  Manželé hřebčín přejmenovali na Hřebčín Equus Kinsky a stále jsou největšími propagátory a jedněmi z největších chovatelů tohoto plemene v ČR, ačkoliv se časem s částí původního stáda koní přestěhovali do Hradištka u Sadské. Manželé Libuše a Petr Půlpánovi se s dalšími přáteli také zasloužili v roce 1995 o znovuobnovení tradice parforsních honů v Čechách.

Kromě sportovní výkonnosti je velmi žádoucí u tohoto plemene produkce jedinců v odpovídající barvě. Dokonce podmínkou pro přídomek jména koně „Kinský“ je zbarvení isabela nebo plavák. I v této oblasti výzkum genetického založení barev pokročil.

Charakteristika a vlastnosti plemene

Kůň Kinský je ušlechtilý kůň středního tělesného rámce s dobrými liniemi, přiměřeně kostnatý se suchými končetinami bez zjevných i podmíněných genetických vad. Kohoutková výška je zhruba mezi 160 a 170 cm.  Má suchou ušlechtilou hlavu s výrazným okem. Cílem chovatelů je sportovní i rekreační kůň s vynikajícím charakterem, snadnou jezditelností a dobrou mechanikou pohybu. Měla by převládat barva žlutá a plavá. Isabely (palomino – mají zlatožlutou barvu srsti s bílou hřívou a ocasem) a plaváci (pískové zbarvení srsti s černou hřívou, ocasem a černými spodky končetin). Dále se vyskytují ryzáci, hnědáci, cremello (velmi světlá isabela s modrýma očima – srst má smetanové zbarvení).  

Kinští koně jsou ušlechtilí teplokrevníci v minulosti označováni jako polokrevníci, což je jistě dáno i značným podílem krve anglického plnokrevníka. Mají vyvážený pohyb, dobré skokové schopnosti, jsou dobře krmitelní a vyznačují se i příjemnou povahou a dobrou plodností.

Využití plemene

Z honebního jěždění postupným vývojem vznikly překážkové dostihy. Do roku 1948 patřili koně Kinští k elitě dostihových překážkových koní. Od roku 1874, kdy byla založena Velká pardubická, se koně Kinští stali několikrát vítězi, zvláště vítězství klisny Normy se stalo proslulým, jelikož zvítězila pod Latou Brandisovou, první a poslední ženou, která v tomto obtížném závodě dokázala vyhrát. Po roce 1948 a převedení pod státní hřebčín Kladruby nad Labem ještě občas dosáhli dobrého umístění v překážkových dostizích, ale většinou začali splývat s teplokrevným chovem.  

V současnosti se koně Kinští využívají ve všestrannosti, v drezuře, parkuru, zápřahu i honebním ježdění. Jsou snadno jezditelní, a proto často najdou uplatnění jako školní koně a pro sport dětí.

Chov plemene v ČR v současnosti

Po sametové revoluci od roku 1991 měli největší vliv na chov koní Kinských manželé Petr a Libuše Půlpánovi. Podíl na vzniku značky Equus Kinsky měl i bývalý zaměstnanec hřebčína v Chlumci n. Cidlinou a pozdější ředitel Národního hřebčína Kladruby MVDr. Norbert Záliš. Rodina Půlpánovich stojí i za sportovními úspěchy koní Kinských, vynikajících výsledků dosáhl hřebec 556 DAF Ondráš ve skocích i drezuře v které se stal 7 krát mistrem ČR, Polemik (784 Almhirt Kinský) byl výborný ve skokovém sportu, ve westernových disciplínách dosáhl několika titulů plavý valach Grand Kinský. V roce 1997 byli koně Kinští uznáni rázem českého teplokrevníka a v roce 2005 byli uznáni Ministerstvem zemědělství ČR jako samostatné plemeno. V prvním desetiletí po uznání plemene koní Kinských 2005-2015 probíhal regenerační proces s cílem navázat na původní koně Kinské. V tomto období byl kladen velký důraz na podíl původních genů koní Kinských (PG KK). Byl vyselektován soubor klisen, na kterých byl postaven chov KK pro příští období. V současnosti je upřednostňována čistokrevná plemenitba s cílem udržet v populaci původní geny koní Kinských a geny pro žluté zbarvení, ačkoliv je žádoucí využívat i plemeníky jiných barev než žluťáků (nejlépe ryzáci). Výjimečně lze použít v plemenitbě anglického plnokrevníka, nebo jiné teplokrevné hřebce pro zlepšení mechaniky pohybu a skokových schopností. Pravidlem pojmenování je také, že hříbata z matek zapsaných v hlavní plemenné knize a plemenné knize v barvě isabela nebo plavák mohou mít přídomek Kinský. Koně Kinští jsou populární i v zahraničí. Velká řada koní byla také do zahraničí prodána, zvláště do Německa, Rakouska, Švýcarska, Anglie, Holandska, Belgie a USA. Klisna Johanka Kinská se dokonce dostala do královské stáje v Anglii jako zlatý šperk k 100. narozeninám královny matky.

Chovatele tohoto plemene sdružuje Svaz chovatelů koní Kinských se sídlem v Hradištku u Sadské. V tuto chvíli pracuje SCHKK jako uznané chovatelské sdružení, vede plemennou knihu, organizuje zkoušky výkonnosti klisen a hřebců tohoto plemene a jednou ročně Národní přehlídku. Koně Kinských byli prezentováni např. na výstavách v Essenu na Equitaně, na Hengstparade v hřebčíně Marbachu u Stuttgartu, opakovaně ve Friedrichshafenu, Pferde Wels v Rakousku a také v Hamburku na výstavě HansePferd či Grünne Woche v Berlíně.

V současnosti svaz eviduje okolo 300 chovných klisen a 15 plemenných hřebců koní Kinských. Ve svazu je přes 200 majitelů a příznivců koní Kinských.

S použitím textu B. Mieslerové a L. Gotthardové zpracoval P. Půlpán